Andula má 50 let

Figurína, které všichni už od školy říkáme "Andula", slaví padesát let. Za nápad vytvořit funkční vzdělávací model pro laickou veřejnost, můžeme poděkovat prof. Peteru Safarovi ze Spojených států a dr. Bjornu Lindemu a Asmund Laerdalovi z Norska.

V roce 1958 se na konferenci skandinávských anesteziologů poprvé setkali prof. Peter Safar ze Spojených států a dr. Bjorn Lind z norského Stavangeru. Prof. Safar krátce předtím s dr. Jamesem Elamem uskutečnil experiment, v němž prokázal možnost využití vydechovaného vzduchu k dýchání z úst do úst, příp. z úst do masky. Otázka ale zněla, jak tento nový postup naučit laickou veřejnost? Tehdy se poprvé zrodila myšlenka využít k výuce první pomoci resuscitační modely.

Bjorn Lind kontaktoval známého norského výrobce hraček Asmunda Laerdala (v textu na fotografii), který shodou okolností sám musel zachraňovat svého dvouletého syna po tonutí. Laerdal už měl zkušenosti s výrobou imitací různých poranění pro potřeby červeného kžíže. Po konzultaci nové metody dýchání z úst do úst se šéfem Švédského červeného kříže odcestoval ihned do USA, kde se setkal s Peterem Safarem. Tehdy začalo jejich celoživotní přátelství.

Požadavky na resuscitační figurínu ale nebyly úplně jednoduché: celotělový model musel věrně představoval člověka v bezvědomí, musel imitovat neprůchodné dýchací cesty a umožňovat jejich zprůchodnění po záklonu hlavy, hrudník se po nádechu musel nadzvednout. Model musel být skladný i lehký z důvodu snadného transportu. Náročné bylo splnit také hygienické požadavky, protože nácvik umělého dýchání se předpokládal u velkého počtu lidí, kteří se měli střídat v rychlém sledu. Vývoj první figuríny trval téměř dva roky.

Asmund Laerdal resuscitační figurínu pojmenoval Resusci Anne - “resuscitační Andula”.

Celý článek a zdroj najdete na: Česká resuscitační rada | autor: MUDr. Anatolij Truhlář, Ph.D.
Foto: edukační akce ZZMV