Hrdinové v uniformách: Policisté a zdravotníci v Pražském povstání 1945
Před osmdesáti lety, 5. května 1945, se v ulicích Prahy rozhořelo spontánní povstání proti nacistické okupaci. V chaotických a nebezpečných dnech boje o hlavní město se zrodily stovky příběhů odvahy a lidskosti. Vedle civilistů, vojáků a členů odboje stáli v první linii i ti, jejichž poslání nebylo bojovat, ale chránit – policisté a zdravotníci. Bez rozkazu, často beze zbraní, s vědomím, že mohou zemřít. Přesto vyšli do ulic, aby sloužili národu v jeho nejtěžší chvíli.
Jedním z prvních dramatických momentů bylo volání Českého rozhlasu o pomoc. „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko... SSáci zde vraždí české lidi!“ Tato výzva nebyla marná. Mezi těmi, kdo odpověděli, byli i policisté vedení Karlem Hladíkem, mužem s boxerskou minulostí. Vnikli do rozhlasové budovy jen s pistolemi a s odhodláním bránit životy a pravdu. První německý voják padl nikoli výstřelem, ale ranou pěstí. Policisté tu sehráli klíčovou roli – strategicky důležitý rozhlas se stal jedním ze symbolů povstání. A právě díky jejich přítomnosti nepadl do rukou okupantů.
Po celé Praze vznikaly barikády a ohniska odporu. Policisté se přidávali k obraně města s výzbrojí, kterou si často museli sami zajistit. Na Smíchově získali těžký kulomet a pomáhali držet pozice proti německým jednotkám. Mnozí z nich za to zaplatili životem. Celkem během povstání padlo 44 příslušníků bezpečnostních sborů, dalších více než dvě stě bylo zraněno. Nezanechali po sobě pouze zbraně a uniformy, ale především odkaz statečnosti a věrnosti službě veřejnosti i v okamžicích, kdy stát přestal fungovat.
Zatímco ulice byly plné výstřelů, na jiných místech sváděli svůj boj ti, kteří zachraňovali životy zraněných – zdravotníci. Provizorní ošetřovny vznikaly ve sklepech škol, divadel i radnic. Na Staroměstské radnici působil tým lékařů a sester, kteří i během ostřelování a požáru 7. května odmítli opustit raněné. Zůstali, přestože věděli, že ohrožují vlastní život. Jejich práce byla často improvizovaná, bez nástrojů, v prostředí plném dýmu, krve a bolesti. Mnohé zdravotní sestry sloužily přímo v ulicích. Vyběhly s obvazy a nosítky tam, odkud ostatní utíkali. Nezachraňovaly jen vojáky, ale i civilisty, děti, staré lidi. Jejich odvaha byla tichá, ale nepřehlédnutelná.
Pražské povstání nebylo jen vojenským střetem. Bylo především zkouškou charakteru. Policisté a zdravotníci se v něm ukázali jako hrdinové, kteří nepřemýšleli o vlastní bezpečnosti, ale jednali s vědomím, že jejich činy mohou rozhodnout o životě druhých. V okamžiku, kdy selhávaly instituce, kdy se město ocitlo na pokraji chaosu, oni konali s rozvahou, odhodláním a vírou ve svobodu.
Jejich příběhy jsou méně známé než ty frontové, ale o to důležitější. Připomínají, že hrdinství není vždy spojeno se zbraní v ruce. Někdy se projevuje v ochotě chránit druhé, postavit se zlu beze strachu, zachraňovat životy i za cenu obětování vlastního. Právě to dělali policisté a zdravotníci během květnových dní v roce 1945. A proto si jejich památku zasloužíme ctít i po osmi desetiletích.
V úctě, čest jejich památce
Pro ilustraci článku o odvaze zdravotníků během Pražského povstání 1945 uvádíme historickou fotografii zachycující tři ženy – zdravotnice s páskami Červeného kříže – pořízenou v květnu 1945. Tento snímek autenticky dokumentuje nasazení zdravotníků v ulicích Prahy během povstání.
Zdroj fotografie: Paměť národa – medailon Jaroslavy Křupalové (1935)
Tuto fotografii naleznete na webových stránkách Paměť národa: Paměť národa+1Český rozhlas Plus+1 | Jaroslava Křupalová – Paměť národa
Další zdroje:
- Český rozhlas – iRozhlas.cz (Historie, 2024)
- Paměť národa – magazín.pametnaroda.cz
- Deník.cz – „Masakr na Prazáčce“
- Historik Tomáš Jakl pro iDNES.cz
- Vojenský historický ústav – publikace o Pražském povstání
- Rozhlas Plus – dokumenty o povstání a lékařské službě v Praze