Úzkost z úzkostných stavů

Úzkost z úzkostných stavů

Úzkost nebo úzkostné stavy jsou do jisté míry přirozeným stavem. Úzkost nám pomáhá lépe se soustředit nebo čelit nebezpečné situaci, která nám hrozí. Je to stav, který nám umožňuje přežít. Skutečným problémem se stávají, pokud se objevují stále častěji a úzkost nepramení z konkrétní situace, ale z neurčité hrozby či dokonce obavy nemají vůbec reálný základ, jen všeobecný charakter. 

Co to tedy vlastě je?


Úzkost je z lékařského (psychiatrického) pohledu složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Často je doprovázena fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené dýchání, chvění rukou. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. Strach je určitou odpovědí na konkrétní nebezpečí. Úzkost může být akutní, trvat krátce, nebo dlouhodobá. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po stav paniky.

Složky úzkosti jsou kognitivní, somatická (tělesné), emocionální a behaviorální:

  • kognitivní složka zahrnuje očekávání neurčitého nebezpečí;
  • somatická složka – tělo se připravuje na únik z nebezpečí: zvýší se krevní tlak, puls, vylučování potu. Někdy se dostaví nevolnost. Krev se vlévá do hlavních svalových skupin a funkce imunity a trávicího systému jsou potlačeny. Navenek se úzkost projevuje bledostí pokožky, pocením, chvěním a rozšířením zornic;
  • emociální složka se týká pocitu strachu nebo paniky;
  • behaviorální složka zahrnuje únik nebo vyhnutí se zdroji úzkosti.

Přiměřená úzkost je běžná emoce stejně jako strach, vztek, smutek nebo štěstí a je důležitá právě pro přežití. Pokud se ale nepříjemné stavy opakují, může pacient dokonce začít prožívat obavu z obavy, či též strach ze strachu, neboli anticipační úzkost. Dotyčný člověk se předem bojí situací, které nemusí nastat, a v naprosté většině nenastanou.​

Záchvat úzkosti

Někdy má úzkost až záchvatovitý charakter, kdy strach dosahuje enormní intenzity a stejně tak doprovodné fyzické projevy. Takový stav je nazýván panikou. Při tomto limitním stavu dochází k bombardování hlavy takovým množstvím varování, hrozeb, ale i protichůdných nařízení a zákazů typu: „musím, nesmím, měl bych, neměl bych, mohlo by se stát atd.“, že i lidský mozek, nejvýkonnější počítač světa, je přesycen a vypovídá své funkce a přísuny dalších informací. Záchvat úzkosti může způsobit, že někdy mozek vyškrtne zrak, nebo jiný smysl, jindy myšlení, paměť nebo dokonce dojde k celkové ztrátě vědomí. Takový extrémní záchvat úzkosti se objeví, pokud mozek hlásí ohrožení smrtí nebo extrémní bolestí včetně bolesti psychické.

Mnohdy tedy mohou být naše pocity závratě, neklidu, strach z mdloby, ze ztráty kontroly, strach ze „zešílení“, ale i strach ze smrti tak silné a intenzivní, že nám mohou "přerůstat přes hlavu".

A přesně v tu dobu je nutné vyhledat odbornou lékařskou pomoc

Co může úzkost vyvolat?
V podstatě cokoliv, je to velmi individuální, ale velmi často je spouštěčem nepříjemné místo, situace, obavy, vzpomínky, představy ale i třeba tělesné příznaky. Je zřejmé, že situací může být celá řada.

Co si v takovém stavu počít?
Ovlivnit vznik těchto myšlenek, které naskakují automaticky ovlivnit nelze, ale lze zvládnout další průběh, tj. jak o celé situaci přemýšlíme a jak ji můžeme zvládnout. Pokud mě napadá, že by se mi skutečně mohlo něco vážného či nepříjemného přihodit, tak mi to celkem pochopitelně navodí nějakou emoční reakci. V tomto případě nejspíše obavu – úzkost. Podle toho, jak o celé situaci přemýšlím, je ovlivněna moje emoční reakce. Čím více je pro mne situace ohrožující, nepříjemná, tím výraznější bude moje emoce, tím bude moje úzkost větší. Toto bývá doprovázeno výše zmíněnými tělesnými příznaky.

V tomto úzkostném stavu si většinou chceme pomoci tím, že se situacím, které mohou vyvolat úzkost, vyhýbáme. Tím ovšem ztrácíme jistotu, že tuto situaci můžeme zvládnout. Důsledky úzkostných stavů mohou být opět různorodé v závislosti na typu, délce trvání a intenzitě obtíží (nezvládání běžných činností např. nákupy, ztráta zaměstnání, problémy ve vztazích atd.).

Přirozenou tendencí člověka trpícího úzkostí je rychle se takových pocitů zbavit. Utíká před nimi. Bere je jako nepřítele. Úzkost přichází ze začátku jen občas a nečekaně, poté se začne plíživě rozšiřovat ve vašem životě. Je to boj se strachem, se sebou samým. Jenže sám sobě člověk utéct nemůže. Bojíte-li se například uzavřených prostorů, nejezdíte nejdřív jen výtahem, později už máte potíže i v uzavřené tramvaji a metru. Poté už neprojdete ani užším tunelem. Strach má přirozenou tendenci rozšiřovat se, pokud před ním utíkáme.

Před čím ale vlastně utíkáme? Úzkost či deprese jsou jen povrch všeho. Pokud totiž úzkostí či depresí trpíme, nedokážeme často myslet vůbec na nic jiného. Co když nám pocity úzkosti či deprese i k něčemu slouží?! Skutečným nepřítelem není úzkost samotná, ale to, kvůli čemu ji máme.

Ve své praxi klinického psychologa se často setkávám s úzkostnými stavy nejen u dětí, ale i u dospělých. Jak říkají psychiatři, 20. stol. je období deprese a teď jsme v období úzkosti. Je to často způsobeno záplavou informací z medií, ke komunikaci nám slouží sociální sítě, ale nevedou k tomu, abychom si byli blíž a lépe spolu vycházeli. Úzkost vychází z toho, že jsme stále myšlenkami v budoucnosti, nežijeme přítomností a nedokážeme si ji dostatečně užít. V depresi naopak řešíme minulost, co jsme udělali špatně, čemu nebo komu jsme nevěnovali dostatečnou pozornost, prožíváme lítost, děláme si výčitky.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové


Úzkosti nejčastěji vznikají z interpersonálních vztahů a konfliktů jak v rodině, tak v zaměstnání, ale i ze snahy být perfektní, úspěšný, nic nezmeškat, vypadat skvěle. Na zmírnění úzkosti pomáhají různá relaxační cvičení, meditace nebo naopak pohybové aktivity ke snížení napětí a k celkovému uvolnění. Léky jsou často jen berličkou, která Vás na chvíli podepře, ale samotné příčiny úzkosti vás nezbaví. Důležité je najít si něco, na co se budete těšit,co Vám udělá radost, tj. setkat se s přáteli, naplánovat si dovolenou, zvolit si vhodnou zájmovou aktivitu, která Vás bude uspokojovat a dodávat novou energii. Pokud Vás začnou úzkostné stavy či obavy z určitých situací nějakým způsobem limitovat, omezovat, narušovat Vaše běžné fungování doma či v práci, pak už je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Mluvte o tom
Zkuste prozkoumat, co jste díky úzkosti či depresi získali nebo čemu jste se díky nim vyhnuli. Úzkost a deprese někdy fungují jako pokrytí pro nás mnohem hůře přijatelných pocitů. Nechcete si přiznat nefungující partnerský vztah, bojíte se dospělosti, a tak stojíte na místě, máte strach z vlastní neschopnosti v práci? Možná také utíkáte před pocity opuštěnosti či vlastního nepřijetí nebo unikáte traumatickým vzpomínkám.
Zkuste úzkost a depresi nebrat jako protivníka a neutíkat před nimi. Berte je jako dočasného pomocníka, který vás má v životě něco naučit nebo pomoci zakrýt hlubší strachy, se kterými jste dříve neuměli bojovat. Úzkost může být signálem, jakou cestou se vydat.

Naučme se považovat náš duševní stav za stejně důležitý jako je stav našeho těla. Mluvme sami se sebou, naslouchejme si. A nepodceňujme žádná varování těla, ani varování naší mysli. Obojí tvoří jeden celek. Jedno je závislé na druhém a naopak.

Antonín Maria Šuppler, arteterapeut

V každém případě proto nemá smysl se za úzkost stydět nebo s ní bojovat sám. Rozumné a správné je obrátit se na odborníky. V některých případech je možno rovnou nasadit psychoterapie, nejčastěji kognitivní behaviorální terapii. Někdy ale stačí si o věci samé jen promluvit s někým, kdo Vás vyslechne a nasměřuje k většímu pochopení stavu Vaší mysli.

Linka kolegiální podpory pro pracovníky ve zdravotnictví


Linka je v provozu od 30. března a na jejím vzniku i provozu se významně podílí Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje. Ke zprovoznění linky poskytla technickou podporu, její rychlý vznik pak umožnili IT pracovníci organizace. Doslova přes víkend a s velkou ochotou pomoci totiž dokázali připravit podmínky a zprovoznit veškeré technické zařízení, nutné pro chod linky.

Samotnou obsluhu zajišťují členové Systému psychosociální intervenční služby (SPIS), jenž sdružuje speciálně vyškolené zdravotníky. Linka je k dispozici na číslech: 607 400 591 a 720 219 618.

Přehled aktuálních zástupů ordinací Přihlásit k odběru newsletteru ZZMV Sledujte aktuální informace COVID-19 Nominujte své nejoblíbenější sestřičky a zdravotníky