Deprese jako fenomén moderní doby

Deprese jako fenomén moderní doby

Deprese je v dnešní době velmi skloňovaným pojmem. Setkáváme se s ním nejen v běžném hovoru, kdy např. někdo z nás prohlásí: „mám depku“, ale velmi často i ve svém okolí, v rodině, mezi lidmi, přáteli, kolegy, kteří depresí opravdu trpí. A pozor! Deprese je nemoc a je třeba k ní jako k nemoci přistupovat.

Co vlastně taková deprese je? Jedná se o závažnou, dlouhotrvající poruchu psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Označení “deprese“ pochází z latinského deprimere – složeniny slov de (dolů) + primere (tlačit). Přesný překlad je uváděn jako utlačovat, umlčovat. Dotyčný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení (ahedonie), úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, také je někdy zvýšená agrese, malou sebedůvěru, únavu, zhoršenou pozornost a soustředění.

Jedná se o závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Reakce postiženého jedince na tento duševní stav je různá. Dotyčný může být neklidný, agitovaný, autoagresivní, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové


Hlavním příznakem deprese je tedy chorobně smutná (depresivní) nálada. Tato nálada se většinou nedá zlepšit vnějšími událostmi. Trvá-li více jak tři týdny, rozhodně je nutné vyhledat odbornou pomoc.  Často je možné vysledovat její kolísání, např. ráno může být horší a k večeru se postupně zlepšovat. Jindy může mít nálada opačný charakter – ráno je o něco lepší, zatímco s přibývající únavou a blížícím se večerem se postupně zhoršuje. Člověk jde spát naprosto vyčerpaný, spí celou noc, nad ránem se neprobouzí, naopak by rád ještě spal.

Dalším příznakem může být nízká energie, vyčerpání (tzv. exhausce) a nedostatečná motivace cokoliv dělat, tedy nedostatek vůle (tzv. hypobulie). Dotyčný nyní musí činnosti, které dříve zvládal, přerušovat a dělat na etapy, např. úklid a vaření. Je pro něj problém přinutit se do aktivit.

Obvyklé je i narušené soustředění (tzv. hypoprosexie) – vyžaduje velkou námahu, které není schopen. Nemá proto cenu nemocného nutit, aby se zabavil televizí nebo dokonce aby sledoval komedie v naivním přesvědčení, že se tak vyléčí. Stejně tak bývá narušena paměť, proto je třeba často informace opakovat a jejich zapamatování si ověřovat. Setkáváme se s klienty, kteří se na nás obrací primárně kvůli problémům se spánkem nebo s pamětí. Zjišťujeme však často, že se u nich ve skutečnosti jedná o příznaky deprese.

Příznakem bývá také nechuť do života a přeneseně i do jídla (tzv. hypoorexie). Dotyčný nemá chuť na jídlo, musí se do něj nutit. V některých případech však naopak hmotnost stoupá. Nechuť do života se projevuje omezením zájmů, sníženou chutí na sex. Činnosti, které dříve dotyčného naplňovaly, jej už nyní nepřitahují, naopak z nich bývá „otrávený“. Omezuje také setkávání s jinými lidmi (tzv. sociální stažení). Když už se směje, pak spíše ze společenských důvodů. Toto přetvařování jej samozřejmě dále vyčerpává.

U řady nemocných se objevují i výčitky (tzv. autoakuzace). Pokud má depresivní stav jasnou příčinu, např. dotyčný nechtěně způsobil jinému újmu, pak jsou výčitky na místě. Velmi často se však výčitky objevují „nelogicky“, kdy si je nemocný vědom vlastního omezení a vyčítá si jej jako lenost.

Velmi často pojímáme podezření na depresi už předtím, než nemocný vůbec začíná mluvit. Ve tváři vidíme obraz zoufalství, utrpení, smutku. Časté jsou vertikální vrásky na čele, svraštělé obočí. Může se objevit chabý pokus o úsměv, oči však zůstávají smutné. Pohyby jsou zpomalené, pohled často směřuje do země nebo těká, poloha těla je shrbená, ramena jsou svěšená, stisk ruky slabý. Mimika a gestikulace jsou redukovány, často se popisuje maskovitý obličej (tzv. hypomimie). Řeč je kusá, pomalá, s pauzami. Myšlení je často zkreslené, i neutrální události si dotyčný vykládá pro něj negativní způsobem. Bývají i „černé myšlenky“ – život nemá smysl, je plný utrpení, stejně všechno jednou skončí. Deprese postihuje i fungování těla – objevují se bolesti zad (někdy jediný na první pohled viditelný příznak deprese!), zácpa, nechutenství, hubnutí, poruchy spánku, objevuje se sucho v ústech. U žen dochází například také k nepravidelnostem v menstruačním cyklu.

Diagnostika a léčba deprese

Diagnostice a její léčbě, ale zejména o informování o tomto novodobém fenoménu, se věnuje celá řada institucí, klinik a odborných společností. Pokud byste si například z nějakého důvodu přáli své problémy řešit anonymně, je vhodné se obrátit na anonymní telefonní linky důvěry, např. na Krizové centrum RIAPS (Regionální Institut Akutních Psychosociálních Služeb) nebo jiné pracoviště ve vašem kraji. Vždy je dobré obrátit se na některou z linek důvěry.

Nejjednodušší a nejobvyklejší cesta vede k vašemu lékaři. Drtivá většina praktických lékařů, tzn. i vašich služebních lékařů a lékařů vykonávající pracovně lékařské služby již dnes problematice deprese rozumí. Mírnější formy deprese proto často léčí sami. Tam, kde jsou potíže velmi vážné, je vhodné navštívit psychologa nebo přímo místního psychiatra. Dnes se to děje zcela běžně.

Deprese je jednou z nejlépe léčitelných psychických poruch. Léčba pomáhá naprosté většině postižených, zatímco bez ní mohou příznaky trvat i léta a postupně vést ke ztrátě výkonnosti, k izolaci a v neposlední řadě i k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu – snížením obranyschopnosti organizmu. Čím dříve s léčením začnete, tím dříve deprese odezní.

Pro léčbu a předcházení možnému opakování deprese je nejdůležitější užívání antidepresiv, u lehčích forem může také dostatečně pomoci samotná psychoterapie. Optimální je však kombinace obou přístupů.
V rámci ČR funguje také Projekt Rozpoznejte depresi DO HLOUBKY. Ten vznikl jako podpora pro diagnostiku a léčbu deprese na úrovni primární péče. Má ambici být také podporou lékařům jiných specializací (např. při léčbě závažných nebo chronicky nemocných pacientů). Klade si za cíl přinášet kvalitní informace garantované odborníky z řad praktických lékařů, psychiatrů i lékařů jiných specializací, a tím nabídnout pohled na danou problematiku z více úhlů.
 
Antidepresiva

Antidepresiva pomáhají vytvořit rovnováhu na těch neuronech v mozku, kde je při depresi nedostatek působků. Antidepresiva chybějící látky přímo nedodávají (nic „cizího“ se Vám do mozku nedostane), ale svým působením mohou urychlit jejich tvorbu či zvýšit jejich nabídku tam, kde je to potřeba. Proto také jejich efekt není okamžitý, ale zpravidla se objeví za 3–6 týdnů podávání. Antidepresíva jsou nenávykové léky, nehrozí tedy rozvoj závislosti ani abstinenční příznaky po jejich vysazení. Musíme ale současně upozornit, že léky by měl vždy předepsat lékař! Je nebezpečné užívat léky někoho jiného, ať už by Vám je kdokoliv, třeba kamarád nebo kamarádka, dali v dobré víře. Takové léky by naopak mohly být, když ne přímo nebezpečné, tak určitě nevhodné. Na rozdíl od léků předepsaných odborníkem vám nemusí nesnížit ani utrpení, vyřešit depresi a nezkrátit její délku.

Terapie antidepresivy se dělí na akutní a udržovací léčbu. Akutní léčba vede k odeznění příznaků deprese a obnovuje původní správné fungování naší psychiky. Akutní léčba trvá nejčastěji právě 3–6 týdnů. Vzhledem k tomu, že u značné části nemocných má deprese riziko návratu, je většinou nutné po akutní léčbě přejít do udržovací léčby. Udržovací léčba většinou trvá měsíce nebo i roky, podle závažnosti a četnosti předchozích potíží. Pro udržovací léčbu většinou používáme stejný lék, jaký jsme použili pro akutní léčbu, ale v nižší dávce.

Psychoterapie

Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v nemoci děje. Učí, jakým způsobem zacházet s příznaky a s problémy v životě, a posléze trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit a vyjádřit všechno, co ho trápí. Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem onemocnění. Nicméně v kombinaci s léky zvyšuje jejich účinnost.

Rodina a pracoviště

Depresivní porucha představuje enormní zátěž nejen pro trpící, ale také pro jejich blízké, v rodině, i na pracovišti. Současné poznatky ukazují, že trápení partnerů se téměř vyrovná utrpení depresivních jedinců, zvláště při chronickém průběhu této poruchy. Rodinám a partnerům je třeba zdůraznit, že je velmi nebezpečné podceňovat zmínky o sebevražedných úvahách nebo tendencích. Riziko sebevraždy u depresí je vysoké a obecná pověra, že když o tom někdo mluví, nikdy to neudělá, tak ta neplatí. Naopak. Až v 60 % po takovýchto varováních následuje čin; může to být jen lehké sebepoškození, ale může to být také konec života!

Pokud je deprese v rodině závažným problémem, neměl by nikdo spoléhat na to, že se věci „nějak vyřeší“. Naopak, měli bychom sami aktivně vyhledat řešení, např. kontaktovat některou ze stovek partnerských poraden. V každé z nich je dost odborníků, kteří umějí posoudit, nakolik postačí jejich pomoc a nakolik je deprese tak závažná, že je nezbytná pomoc psychiatra. Je tedy třeba vědět, že depresi nelze překonat vůlí nebo nechat být, ale že je potřeba mnoho trpělivosti z obou stran.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové


Jaký přístup tedy nemocnému pomáhá? Především k ničemu jsou rady typu: „Zítra to bude lepší“, „Musíš se vzchopit a hned ti bude líp“, „Nemáš k depresi žádný důvod“, „Vůbec se nesnažíš, musíš se vzchopit“, „Ty si v té depresi libuješ!“ – výsledkem bude akorát pocit viny, který takovými doporučeními v pacientovi vyvoláme. Laskavost ještě nikomu neublížila a už vůbec ne tomu, kdo trpí. Blízcí nemocného by měli působit rozvážně, uklidňujícím a laskavým dojmem, povzbuzovat. Nedávejte najevo netrpělivost, snažte se o empatii a pochopení. Zdůrazňujte, že léčba zabere, i když to může trvat několik týdnů i měsíců. Nezapomínejte, že vaše podpora je pro pacienta obrovsky důležitá. Když rodina žije v klidu, je průběh nemoci lepší. Myslete však také na sebe, nejen na pacienta. Uvědomte si, že za jeho depresi nejste zodpovědní a že jde o nemoc, která se dá léčit, stejně jako chřipka nebo jiná nemoc. Jednejte podle svého zdravého rozumu. Snažte se nepodléhat momentálním pocitům. Fyzická přitažlivost pacienta a jeho obdiv k němu jsou sice narušeny, není to však stav nevratný. Nezapomínejte, že vaším utrpením se pacientovo utrpení nezmenší, právě naopak. Neupouštějte od svých ostatních vztahů a koníčků. Sebeobětování není řešení. I když boj s depresí je běh na dlouhou trať.

Text jsme zpracovali jako první díl minisérie o péči o duševní zdraví. Příště uvedeme text věnovaný "úzkosti" a poté informace na téma "vyhoření".

  
Zdroj: Národní ústav duševního zdraví, Rozpoznejte depresi Do hloubky, RIAPS, ZZMV, Psychoportal.cz

Přehled aktuálních zástupů ordinací Přihlásit k odběru newsletteru ZZMV Sledujte aktuální informace COVID-19 V. odborná konference ZZMV