Mezinárodní den epilepsie

Epilepsie není jedna nemoc. Jedná se o rozsáhlou skupinu neurologických onemocnění, jejichž společným rysem je výskyt opakovaných nevyprovokovaných epileptických záchvatů.

Každé z nich má však jiný průběh, příčiny, vyhlídky i způsob léčby. Tomu odpovídá i název epilepsie. Pochází nejspíš ze starořeckého „epilambanein“ (uchopovat, zachycovat, zachvacovat). Epilepsie tedy znamená „záchvatová nemoc“.

Jaká je základní první pomoc, kterou by měl zvládnout úplně každý?

1. Zachováme klid a uklidníme přítomné.
2. Z okolí člověka prožívajícího záchvat odstraníme všechny předměty, o které by se mohl poranit. Jestliže to nepřipadá v úvahu (např. u předmětů příliš velkých, horkých či u otevřeného ohně), nemocného co nejšetrněji odsuneme z jejich přímého dosahu.
3. Podložíme postiženému hlavu něčím měkkým a uvolníme oděv u krku.
4. Člověku prožívajícímu záchvat rozhodně nerozevíráme ústa a nic do nich nevkládáme, nepáčíme čelist atd.
5. Nebráníme křečím a záškubům.
6. Pokud člověk postižený záchvatem silně sliní, otočíme mu hlavu na stranu, aby se slinami nedusil. Dojde-li ke zvracení, otočíme na stranu nejen hlavu, ale celé tělo.
7. Po odeznění záchvatu osobu uložíme do zotavovací (dříve „stabilizované“) polohy (na bok).
8. Voláme na linku 155 nebo 112 a postupujeme dle pokynů operátorů.
9. Zajistíme přívod čerstvého vzduchu, postiženého přikryjeme dekou a dohlížíme na něj až do doby, kdy se zcela probere a dokáže s námi „normálně“ slovně komunikovat.