Syndrom vyhoření

Dnes přinášíme třetí a poslední text z minisérie o duševním zdraví. Věnovali jsme se depresím, úzkostem a dnes se budeme věnovat syndromu vyhoření. Na konci textu najdete i krátký test, na kterém si můžete vyzkoušet, jak je to s vyhořením právě u Vás.
 
Syndrom vyhoření je dalším z nebezpečí v životě, které by měli mít na paměti zejména lidé s vysokým vytížením. Právě ti totiž velmi často kvůli svým osobnostem nevidí, co a jak velké nebezpečí může přijít. Vzhledem k tomu, že vysoce kvalifikovaní pracovníci mají často tendenci ignorovat skutečnost, že pracují mimořádně dlouhé hodiny, přebírají mimořádně těžké pracovní úkoly a kladou obrovský důraz na to, aby vynikali. A při tom všem podcení některé varovné signály. V součtu se mohou dostat až k syndromu vyhoření (burn-out syndrom).

Duševní bolest je horší nemoc než tělesná. To věděl už římský filozof a dramatik Publilius Syrus. Tendence podceňovat signály vyčerpání, různá varování vyplývající nejen z našich vlastních pocitů vypětí, ale stejně tak ignorovat reakce našeho okolí, může být i fatální. Je to stejné, jako kdybychom přetočili vlastní vnitřní hodinový strojek. Jakmile v něm něco praskne, náprava je složitá. A přitom někdy stačí tak málo. Pečujme o své duševní zdraví stejně tak, jako o své zdraví tělesné.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové

Co je syndrom vyhoření?
Syndrom vyhoření je v podstatě stav chronického stresu. Ten vede k fyzickému a emocionálnímu vyčerpání, cynismu a odloučení, dokonce i pocitům méněcennosti a nedostatku úspěchu. Když se syndrom vyhořené blíží, už nejste schopni účinně fungovat na osobní ani profesní úrovni. Vyhoření však nenastane náhle. Neprobudíte se a nezjistíte, že máte syndrom vyhoření. Jeho povaha je mnohem zákeřnější, syndrom vyhoření se plíží velice pomalu, což je mnohem těžší rozpoznat. Přesto nám naše tělo a mysl dávají varování a pokud víte co hledat, můžete syndrom rozpoznat dříve, než bude pozdě.

Jaké jsou příznaky vyhoření?
Každá z výše uvedených tří oblastí je charakterizována určitými znaky a příznaky. V některých oblastech dochází k překrývání. Tyto příznaky a symptomy existují podél kontinua. Jinými slovy, rozdíl mezi stresem a vyhořením je záležitostí stupně, což znamená, že čím dříve poznáte příznaky, tím lépe budete schopni vyhnout se syndromu vyhoření.

Jaké jsou známky fyzického a emocionálního vyčerpání

Chronická únava
V počátečních fázích můžete cítit nedostatek energie a většinu dnů se cítit unavený. V posledních fázích se cítíte fyzicky a emocionálně vyčerpaný a můžete mít pocit strachu z toho, co přijde zítra.
Nespavost
V počátečních fázích můžete mít potíže s usínáním nebo poruchou spánku v jednom nebo dvou dnech týdně. V pozdější fázi může být nespavost proměnlivá. Většinou čím větší vyčerpanost, tím větší nespavost.
Zapomínání / zhoršená koncentrace a pozornost.
Nedostatek pozornosti a mírná zapomínání jsou počátečními znaky. Později se problémy mohou dostat do bodu, kdy nemůžete dodělat svou práci a vše se začne hroutit.
Tělesné příznaky
Tělesné příznaky mohou zahrnovat bolest na hrudi, palpitace srdce, dušnost, gastrointestinální bolest, závratě, mdloby, nebo bolesti hlavy (všechny příznaky by měly být lékařsky hodnoceny).
Častější nemoci a ztráta chuti k jídlu
Vzhledem k tomu, že vaše tělo je vyčerpáno, váš imunitní systém se stává oslabeným, což zapříčiňuje infekce, nachlazení, chřipku a další imunitní problémy. V počátečních fázích se možná nebudete cítit hladoví a vynecháte pár jídel. V pozdějších fázích může dojít k téměř úplné ztrátě chuti a velkým ztrátám na váze.
Úzkost
Na začátku může dojít k mírným příznakům napětí, obav a otupělosti. Když se přiblížíte k syndromu vyhoření, úzkost může být natolik vážná, že narušuje vaši schopnost pracovat produktivně a může způsobit problémy ve Vašem osobním životě.
V počátečních fázích se můžete cítit smutný, občas beznadějný a v důsledku toho se můžete setkat s pocitem viny a bezcennosti. V nejhorším případě se můžete cítit v pasti, v těžké depresi a s pocitem, že svět by byl bez Vás lepší. Pokud je vaše deprese v tomto bodě, měli byste okamžitě vyhledat odbornou pomoc.
Zlost
Zpočátku to může být napětí mezi lidmi a podrážděnost. V pozdějších fázích to může být následováno zoufalými výbuchy a vážnými hádkami a excesi doma i na pracovišti. Pokud se hněv dostává do bodu, kdy máte myšlenky na násilné činy vůči rodině nebo spolupracovníkům, vyhledejte okamžitou odbornou pomoc.

Jaké jsou známky cynismu a odloučení

Ztráta radosti
Zpočátku se ztráta radosti může zdát velmi mírná, jako například, že nechcete jít do práce nebo toužíte odejít. Bez zásahu se ztráta radosti může vztahovat na všechny oblasti vašeho života, včetně volného času, který trávíte s rodinou a přáteli. V práci se začínáte vyhýbat projektům a hledáte způsoby, jak uniknout práci jako celku.
Pesimismus
Nejprve se může projevovat jako ztráta motivace. V další fázi se přesouvá i do toho, jak se cítíte, co si o sobě myslíte. Nemáte důvěru ve spolupracovníky ani členy rodiny. Máte pocit, že se na nikoho nemůžete spolehnout.
Izolace
V časných fázích se to může zdát jako mírná odolnost vůči socializaci (nemáte chuť jít ven, na oběd, občas byste nejraději zamkli dveře a ostatní nechali venku). V pozdějších fázích se rozzlobíte, jen když na vás někdo promluví. Chodíte na místa později, či dřív, abyste se vyhnuli střetu s kýmkoliv.
Odloučení
Odloučení je běžný pocit jakéhokoliv odstřihnutí od ostatních. Může mít formu izolačního chování popsaného výše a vyústí v emocionální a fyzické napětí z práce a dalších povinností. Většinou si často berete nemocenskou, neberete hovory, neodepisujete na emaily nebo pravidelně chodíte pozdě.

Jaké jsou známky z pocitu méněcennosti a nedostatku úspěchu

Pocity apatie a beznaděje
Pocity jsou podobné tomu, co je popsáno výše v bodech o depresi a pesimismu. V obecném smyslu to představuje, že nic není v pořádku, nebo že na ničem nezáleží. Jak se příznaky zhoršují, mohou se tyto pocity zvýšit, takže se zdá, že nic nemá smysl.
Zvýšená podrážděnost
Podrážděnost často pramení z pocitu neúspěšnosti nedůležitosti, zbytečnosti a rostoucího pocitu, že nejste schopni dělat věci tak efektivně, jako kdysi. V počátečních fázích to může zasahovat do osobních a profesních vztahů. V nejhorším případě to může zničit vaše vztahy a kariéru.
Nedostatečná produktivita a špatný výkon
Přes dlouhé dny vám chronický stres brání tomu, abyste byli tak produktivní, jako jste byli kdysi, což často vede k neúplným projektům a neustále rostoucímu seznamu úkolů. Občas se zdá, že i když se snažíte, nemůžete vylézt ze spodu hromady.

Pokud nemáte žádný z těchto problémů, je to skvělé! Měli byste však mít na paměti všechny tyto varovné signály a pamatovat na to, že syndrom vyhoření je zákeřné stvoření, které se na vás plíží, když žijete rušným životem. Pokud trpíte některými z těchto příznaků, mělo by to pro Vás být varováním. Udělejte si čas, abyste poctivě zhodnotili množství stresu ve Vašem životě a najděte způsob, jak jej snížit dříve, než bude příliš pozdě.

Co pomáhá pro prevenci? Pomohou zdravé a četné vztahy s druhými lidmi, dobrá organizace práce, umění strávit příjemně svůj volný čas a také např. schopnost říkat „NE“. 

Vyzkoušejte si krátký orientační dotazník. Sami na sobě si tak můžete zjistit, zda Vám syndrom vyhoření hrozí, případně v jakém stadiu jeho rozvoje se nachází.

Orientační dotazník 

U každé položky vyberte kladnou nebo zápornou odpověď podle toho, zda uvedené tvrzení odpovídá Vašemu pocitu nebo situaci. A buďte sami k sobě zcela otevření a upřímní. Za každou kladnou odpověď si udělejte čárku - 1 bod. Na konci si pak sečtěte body a porovnejte výsledek s bodovou škálou dole.

  1. Když si v neděli odpoledne vzpomenu na to, že zítra zase musím do práce, nestojím za nic.    Ano | Ne
  2. Kdybych měl (-a) možnost odejít do důchodu /např. předčasného/, udělám to hned zítra.    Ano | Ne
  3. Nesnáším už ani spolupracovníky, ty jejich stále stejné řeči jsou k nevydržení.    Ano | Ne
  4. To, jak mne dráždí spolupracovníci, není nic proti tomu, jak mne dokáži vyvést z míry lidé, se kterými musím jednat v rámci své profese.    Ano | Ne
  5. Práce s lidmi mne už ubíjí, vysává mé síly.    Ano | Ne
  6. Za poslední tři měsíce jsem odmítl (-a) účast na vzdělávacích aktivitách /seminářích, kursech/.    Ano | Ne
  7. Svou práci zvládám „levou rukou“, myslím, že mne už nemůže nic překvapit.    Ano | Ne
  8. O své práci se těžko dozvím ještě něco nového.    Ano | Ne
  9. Na konci pracovního dne bývám unaven (-a) tak, jako bych těžce fyzicky pracoval (-a).    Ano | Ne
  10. Mám pocit, že už je jen málo věcí, ze kterých se dokážu opravdu radovat.    Ano | Ne

Vyhodnocení:

  • 1-2 body syndrom vyhoření nehrozí
  • 3–5 bodů ukazuje na příznaky počínajícího syndromu vyhoření
  • 6–8 bodů značí již nastupující rozvoj tohoto syndromu a je nutné zjistit, za jakých okolností k tomuto rozvoji došlo
  • 9–10 bodů je indikací k odborné (psychologické nebo psychiatrické) intervenci

Z osobnostních charakteristik je pro předcházení syndromu vyhoření nejdůležitější odolnost vůči stresovým situacím, které jsou vnímány jako smysluplné výzvy. Ke vzniku vyhaslosti naopak predisponují osobnosti charakterizované empatií, senzitivitou, obětavostí, idealismem, úzkostí, pedantstvím.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové

Vyhoření se tak objevuje hlavně u mnoha lidí, pracujících v pomáhajících profesích a má škodlivé následky nejen pro své „oběti“, ale způsobuje i zhoršení kvality poskytovaných služeb. Lidé, kteří vyhořeli, chodí do práce se zpožděním, protahují polední pauzy a snaží se co nejrychleji odejít domů. Lidé, ještě nedávno plní energie a idealismu, chodí nyní do práce s nechutí, stále se dívají na hodinky, snaží se odkládat kontakty s druhými, nemohou se soustředit na rozhovor, přestávají být tolerantní.

Syndrom vyhoření je i příčinou manželských konfliktů a ničí vztahy. Člověk, jehož potřeby nejsou dostatečně uspokojovány v zaměstnání, obvykle očekává o to více od partnera a blízkých přátel. Neustálý tlak přehnaných a neoprávněných požadavků z jeho strany však vydrží málokterý vztah. Přecitlivělost a podrážděnost způsobuje, že člověka rozzlobí i maličkosti, kterých by si dříve ani nevšiml.

Jak léčit syndrom vyhoření a jaké jsou svépomocné postupy?

Standardně používané postupy, spočívající v neangažování se, distancování se od problémů, netečnosti a dělání „mrtvého brouka“ nepomáhají. Mezi faktory prevence vyhoření se doporučuje sebevzdělávání a práce na sobě, pravidelné sportování a zájmové aktivity, nezanedbávat sociální kontakty. Doporučuje se nalezení větší blízkosti k lidem, které máme rádi a na které nemáme kvůli pracovnímu tempu a následnému vyčerpání čas. Naučme se aktivně vyhledávat dobré stránky života, těšit se z maličkostí, naučme se dělat dobré věci sami pro sebe a radovat se z nich.
 
 Syndrom vyhoření není jako chřipka – nezmizí po několika dnech, ale dokud neprovedete určité změny ve svém životě. Jakkoliv těžké se to může zdát, nejsnadnější věc je dělat malé krůčky a malé změny, které vedou k velkým změnám.

Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!

Přehled aktuálních zástupů ordinací Přihlásit k odběru newsletteru ZZMV Sledujte aktuální informace COVID-19 Nominujte své nejoblíbenější sestřičky a zdravotníky